Rozhovor o vlakové pouti 2017 pro Dobrý den

Tradice vlakových poutí do Lurd sahá do roku 1886

Lidé žili vírou a byli schopni pro ni obětovat hodně!

Na začátku září se po třech letech uskuteční tradiční vlaková pouť do Lurd, nejznámějšího římskokatolického poutního místa. Poutníky ve 12 lehátkových vozech a jednom společenském doprovází olomoucký arcibiskup Mons. Jan Graubner spolu s dalšími kněžími také ze Slovácka.

Ubytování s plnou penzí v Lurdech a komplexním cestovním pojištěním může využít kolem 520 poutníků. Staňte se jimi právě vy! Ojedinělou akci pořádá Aleš Kučera ze Zlína, kterému jsme položili několik otázek.

Pane Kučero, proč jste se rozhodl pokračovat v tradici poutě do Lurd?

Pevně věřím, věřím celým svým srdcem, celou svou duší, že má smysl si připomínat tuto jedinečnou historii našich předků. Historii, kterou započali duchovní, bratři Kolískové z Protivanova na Drahanské vrchovině. Věřím, obzvlášť v dnešní době, že si musíme připomínat naše kořeny. Když si čtu v knížkách popisujících vlakové poutě, fascinuje mě, jak lidé žili svou vírou, co pro ni byli schopni obětovat.

Jak hluboko vlastně sahá tradice poutí?

Tradice vlakových poutí našich předků sahá do roku 1886, kdy se poprvé zúčastnili s rakousko-uherským vlakem. Poprvé samostatně v roce 1903 při první české vlakové pouti do Lurd.

V čem je jedinečná?

Určitě je jedinečná v tom, že se budeme pohybovat v Lurdech přesně po 110 letech od druhé české vlakové pouti z roku 1907.

Mezi kněžími na palubě expresu je i řada duchovních z Uherskohradišťska.

Ano, jak jim to čas dovolí. Letos s námi pojede P. Roman Vlk, rodák z Prakšic a kaplan farnosti ve Veselí, dlouholetý uherskohradišťský duchovní otec Jan Turko nebo současný strážce tohoto duchovního stánku P. Josef Říha.

Máme však duchovní z celé naší země. Například hlavní kaplan Armády ČR P. Jaroslav Knichal, rodák z Uherského Hradiště, nebo misionář z Afriky otec Mondo, který je kaplanem v Kolíně.

Jak je cestujícím zpříjemňována více jak šestadvacetihodinová cesta na západ Francie?

Čas uběhne velmi rychle. Jede s námi hudební doprovod, velmi skvělý, jak jsem se přesvědčil, dětský soubor Děcka ze Skoronic. Cesta bude jistě zpříjemněna vzájemným poznáváním, seznamováním. Dodnes se ke mně hlásí poutníci z vlakové pouti 2014. Půl roku po ní mi duchovní při setkání řekli, že přišli lidé ke zpovědi po 20 či 30 letech. To byla pro mě velmi silná informace.

Jak moc je cesta náročná? Zvládnou ji i starší lidé?

Určitě ano, právě tento způsob cestování je pro starší poutníky lepší. Můžou se projít ve vlaku, v noci si lehnout. Je to pohodlnější než sedět dlouhé hodiny v autobuse.

Cesta vlakem je tedy společenskou záležitostí více než cesta či letadlem, mám pravdu?

Ano, určitě. Při autobusové pouti se lidé nemůžou projít, sedí třeba tři čtyři hodiny na sedadle. Společná komunikace mezi sebou je omezená. Pouť vlakem, jak říkám, má úplně jinou dimenzi cestování. Poutníci se můžou navzájem seznamovat, můžou spolu komunikovat v kupé, po celém vlaku. Strávit spolu večer ve společenském voze při poslouchání písniček. Sdílet spolu celou cestu. Požádat kněze o svátost smíření ve vlaku. Sám jsem zažil při minulé cestě neopakovatelné zážitky při setkání ve vlaku.

Vlak odjíždí z Břeclavi. Je zajištěna i cesta z Hradiště nebo Brodu?

Pokud bude zájem, zajistíme svoz poutníků autobusem ze Zlína a následný odvoz 12. 9. do Zlína. Cena je čtyři sta korun.

V jaké fázi je oprava historického praporu?

Díky všem dárcům jsme za tři roky dosáhli částky 7 050 eur. Tedy skoro 190 000 Kč. Považuji to za neskutečné Boží dílo. Stále nám chybí 2 650 eur. Opravu budou provádět ve Francii. Naši předci vždy na vlakové pouti zanechali poutní prapor Panně Marii v Lurdech. To je jedna z věcí, která mě na vlakových poutích fascinuje. Tento prapor z druhé české vlakové pouti je jediný dochovaný. Bude vystaven při hlavním bodu naší pouti, děkovné mši svaté v růžencové bazilice přesně po 110 letech 8. 9. 2017. Podařilo se nám zajistit výrobu kopie praporu, kterou si budeme moci vzít s sebou domů. Jak jsem dostal nedávno zprávy z Lurd, na kopii se intenzivně pracuje.

Autor: Pavel PAŠKA

 

Zdroj: www.idobryden.cz